Telefon: +420 608 124 553

Příběh Pavla – závodní běh

Běžec
Pavel je sportovec, který se aktivně závodně věnuje běhu. Mou pomoc vyhledal kvůli kompenzaci náročné sportovní aktivity a hlavně kvůli přetrvávající bolesti levé paty. V minulosti prodělal úraz levého ramene s trvalými následky. I po absolvovaných rehabilitacích rameno zůstalo méně pohyblivé a na první pohled v jiném postavení. Zřejmě díky tomuto úrazu vznikla na zádech lehká skoliosa.

P rvní problém, kterým jsem se v terapii zabývala bylo celkově zvýšené svalové napětí. Pokud jsem chtěla provést pasivní pohyb (pohyb vedený terapeutem bez aktivity klienta) a uvolnit tak například ramenní kloub, nebylo to možné. Svaly jakoby se za každou cenu bránily každému mému pokusu o pohyb všemi směry. Přirozeně nás napadne, že přece stačí “se uvolnit”. To by ovšem Pavel musel vědět, co to znamená a jak to provést. On totiž svůj stav vnímal jako zcela normální.

Každý člověk má naprosto originální neuromotorické uspořádání.

Ve své praxi se setkávám s dvěma extrémními stavy. Někteří lidé mají celkově snížené napětí svalů nebo naopak jsou lidé, kteří toto napětí mají zvýšené. Pokládám za velmi důležité uvědomit si, že každý člověk subjektivně své fungování těla považuje za zcela normální. Člověk, který má zvýšené napětí, neví jaké je to mít svaly uvolněné.

Jak tedy fungují naše svaly?

Naše svaly mají určité napětí, které je řízeno centrálně (z mozku). Je ovlivňováno řadou faktorů včetně naší nálady. Když provádíme jakýkoliv pohyb, je třeba, aby se některé svalové skupiny zkracovaly a jiné prodlužovaly. To je zařízeno tzv. reciproční inervací. Pokud chceme například pokrčit loket, musí se aktivovat náš biceps. Aby tento pohyb mohl hladce proběhnout, musí se ale zároveň uvolňovat a natahovat sval na opačné straně –  triceps. Pokud by triceps zůstal stažený, pohyb bychom nemohli provést.
U člověka, který má celkově zvýšené napětí pohyb sice proběhne, ale za zvýšené aktivity obou svalových skupin. Je to jakoby se obě svalové skupiny vzájemně během pohybu “přetahovali”.
Zkusme si jen představit, kolik taková zbytečná svalová aktivita stojí energie!!! Přesto na tento způsob fungování naše tělo přistoupí a adaptuje se tak, že tento stav vůbec nevnímáme.
Pokud bychom se chtěli zabývat tím, proč tomu tak je, zřejmě bychom se s úvahami dostali, až k psychologické podstatě každého člověka a způsobu jeho fungování ve světě.

Jak pokračovala Pavlova terapie

V první řadě jsem se snažila Pavlovi zprostředkovat kontakt s jeho tělem a uvědomit si celkově zvýšené napětí. Bez této fáze by neměla žádná mobilizace ani další techniky smysl. Jak to ale udělat, když si člověk svůj stav neuvědomuje? Vycházela jsem z předpokladu, že pokud je svalové napětí řízeno automaticky tzv. nižší rovinou kontroly*, bude klíčové se přesunout do tzv. vyšší roviny kontroly* – vědomé aktivity. Aby bylo alespoň krátce možné svalové napětí vědomě ovládat.

K tomu jsem využila  techniku pro uvědomění si maximálního napětí a následného uvolnění některých svalových skupin. Dále jsme trénovali aktivní úplné uvolnění svalů (např. nechat volně spadnout ruku). Šlo o to najít okamžik, kdy je Pavel vědomě schopen naprosto uvolnit svalové napětí, které bylo zřejmě řízeno nižší rovinou kontroly a přesunout ho do již zmíněné vyšší vědomé kontroly.

Jakmile celkové svalové napětí po několika terapiích kleslo, mohli jsme přistoupit k dalším technikám, které byly z počátku prováděny v malém rozsahu, aby se opětovně nevyvolalo zvýšené svalové napětí jako obranný mechanismus. Snažila jsem se tedy pracovat v “bezpečném prostředí”, co se rozsahu pohybu týče.

Bolest levé paty dle mého názoru souvisela mimo jiné právě s problémem levého ramene. Pavel před řadou let utrpěl také úraz levého kolene, což tento stav mohlo podpořit. Bylo třeba pracovat také na svalových dysbalancích, které v těle vznikly. Hrudník byl v inspiračním postavení. Tzn. jakoby byl v neustálém nádechu, což bránilo kvalitnímu dýchání. Trup s pánví tvořil funkčně jeden celek, což vedlo k neefektivnímu využívání pánve a trupu při chůzi a běhu a také samozřejmě ovlivňovalo dechový vzorec a řadu dalších pohybových vzorců.

Přes všechny tyto dysbalance a neefektivní stereotypy Pavel dosahoval velmi dobrých výsledků v běhu. Problémem však bylo, že veškeré chyby se touto velkou zátěží zvýraznily a projevily se zejména bolestí levé paty a bolestí zad. Pokud by se tento stav neřešil, musel by Pavel běhání velmi omezit.

Po několika měsících pravidelné terapie (cca1x týdně) došlo k výraznému zlepšení. Bolest paty téměř ustala, bolesti zad vymizely. Došlo k výraznému uvolnění levého ramene. Bolesti zad a ramen se neobjevují ani po velké zátěži. Pavel celkově subjektivně vnímá změnu některých pohybových stereotypů při běhu.

Shrnutí:

Celkově zvýšené napětí svalů vede k neefektivnímu provádění pohybu. Dochází k zbytečně velké spotřebě energie, což vede k větší únavě svalů a menšímu výkonu. Díky neefektivnímu dechovému stereotypu nedochází k dostatečnému okysličení a spalování, což má za následek také menší výkonnost. Celkově svalové dysbalance a špatné pohybové stereotypy vedou k přetěžování pohybového aparátu zejména kloubů a úponů, které pak při velké zátěži reagují bolestí.

U sportovce, který má dobrou kondici se tyto problémy mohou projevit až při velké dlouhodobé zátěži. Má-li například velkou plicní kapacitu nemusí se omezené dýchání nijak zásadně projevit. Ovšem po úpravě pohybových vzorců dojde k celkovému zvýšení výkonnosti a zrychlení regenerace.

RYWERANT, Yochanan: FELDENKRAISOVA METODA Systém funkční integrace.Hodkovičky: Pragma 1983. 243 s. ISBN 978-80-7349-134-5

Očima Pavla

 

Komentáře jsou uzavřeny.

Kontakt

Mgr. Kateřina Nimrichterová
Ostružinová 5 / 2935
Praha 10 - Záběhlice

www.zdravazada.eu
katerina.nimrichterova@zdravazada.eu
Konzultace a objednávky na tel.: +420 608 124 553

Loga

 
Sodexo Fokus Pass
Unišek Unišek plus Cadhoc

Nejčtenější článek

Poslední článek