Řešíte přetrvávající následky po těžkém úrazu či autonehodě? 

Možná je to už dlouho, kdy vás potkal těžký úraz či nehoda. Možná vás ale od té doby trápí různé bolesti nebo i psychické problémy. Možná se od té doby necítíte dobře a máte pocit jakoby to nebylo vaše tělo. Je jedno jak dlouhý čas od takové události uběhl. Co když je v těle něco, co tuto událost stále oživuje a na povrch proniká ve formě různých bolestí a symptomů? Má takový stav nějaké řešení?

Tělo si vše pamatuje

Náhlé události, ke kterým v těle došlo, nemusí být na tělesné úrovni  zpracovány ani po mnoha rehabilicích. Proč? Protože podstata traumatu je taková, že k němu došlo náhle a rychle. Vlivem vnějších sil došlo k poranění těla. Protože k tomu došlo velmi rychle, nestihl se motorický nervový systém na takovou situaci připravit a adaptovat se na ni. A to ani ve chvíli, kdy začneme rehabilitovat, protože už pracujeme se stavem, který je výsledkem traumatické události. 

Z mého pohledu v těle zůstává stále taková “černá skříňka”, kde  zůstává zapsáno a uvězněno vše, co nebylo zpracováno a my se v terapii potřebujeme do této skříňky dostat. 

Kde ale najdeme klíč?

Ve své praxi jsem se setkala s mnoha klienty, kteří prošli fyzickou traumatickou událostí, které se pak následně projevovala různými symptomy v jejich těle. To, co se ukázalo jako terapeuticky velmi účinné byl přístup, který umožňuje znovu prozkoumat na motorické úrovni to, co se v těle událo a umožnit tak tělu událost zpracovat a integrovat. To umožňuje neuromotorické programování  inspirované Feldenkraisovou metodou.

Naše tělesné systémy nefungují izolovaně, vše je dokonale propojeno a proto je zde potřeba pracovat i na úrovni autonomního nervového systému a těla jako celku. To umožňuje kraniosakrální biodynamika nebo například  techniky vycházející z polyvagální teorie.

Případ z praxe

Klientka před mnoha lety prožila  autonehodu, ke které došlo, když jako spolujezdec spala. Jak velký šok to musel být, když se probudila v nabouraném autě!

Po jednom terapeutickém sezení, klientka vstala a já hned vnímala, že se necítí dobře.

Já: Jak se cítíte?

Klientka: Divně.

Já: Připomíná vám tento stav něco? Už jste to někdy zažila?

Klientka chvíli přemýšlí a zkoumá svůj stav.

Klientka: Ano, takhle jsem se cítila po té autonehodě!

Toto sezení bylo velmi hluboké, pracovala jsem s mnoha detaily nastavení pánve vůči páteři a hlavě. Tato práce oživila onu černou skříňku a ukázala tak tělesný traumatický “flashback”.

S plným vědomím toho, co se děje, jsme nechaly stav usadit a integrovat.

Co se pak změnilo?

Klientka svůj současný stav popisuje tak, že i když ji něco začne bolet, tělo si samo poradí a stav velmi rychle odezní. V minulosti docházelo k tomu, že pokud se objevily nějaké potíže, rozhodně hned neodezněly, naopak se stav se zhoršoval. Bolesti zad pak byly na každodenním pořádku.

Je třeba říci, že není možné ani žádoucí mít za cíl hned na počátku terapie se dostat do oné černé skříňky. Tělesný systém klienta na to nemusí být připravený. Proto využívám přístupy, které jsou neinvazivní, nedirektivní a řídí se aktuálními potřebami klienta. Je to někdy delší cesta, než jakou bychom si představovali, ale výsledek určitě stojí za to.