Podvrtnutý kotník

Podvrtnutý kotník

Někdy jsou nepříjemné události, které nás potkají, spojeny se strachem z něčeho, co jsme prožili v minulosti. My pak nereagujeme jen na současnou situaci, ale i na tyto minulé zážitky. Proto, aby se úraz dobře hojil, je dobré se historií zabývat a pomoci tělu situaci zpracovat. Strach z opakování minulých událostí totiž aktivuje náš nervový systém a ten je pak mnohem dráždivější, což má za následek větší bolestivost. Mnohem snáze pak dochází k chronickým bolestem, které neodpovídají stavu dle vyšetření.


Zde je ukázka toho, jak je možné pracovat s vjemy v těle. Toto ošetření proběhlo v akutní fázi po úrazu, kdy je potřeba dodržovat klidový režim. 


Já: Jak k úrazu došlo? Jak ses cítila?

Klientka popisuje podrobnosti úrazu sleduje pocity v těle.

Klientka: Teď si uvědomuju, že se bojím, aby se situace neopakovala jako před lety.

Já: Co se tehdy stalo?

Klientka popisuje situaci před několika lety, kdy se jí stal podobný úraz ve chvíli, kdy prožívala složitou rodinnou situaci. Řešila pak bolestivý kotník téměř rok. Nikdo si s ním nevěděl rady. Bylo to velmi náročné a vyčerpávající.

Já: Jak se cítíš v těle, když teď o tom mluvíš?

Klientka: Cítím trochu úzkost na hrudníku.

Já: Bylo by možné s tímto pocitem chvíli zůstat?

Klientka: Ano.


Po chvíli…


Já: Vzpomeneš si na situace, kdy jsi kotník vnímala jako zdravý?

Klientka: Ano, to bylo na dovolené, chodila jsem po kamenech.

Já: Jaký je to pocit v těle, když na to teď myslíš?

Klietka: Pálí mě ruce.

Já: Jak to teď vypadá s tou úzkostí?

Klientka: Už je to úplně pryč.


Po této práci s pociťovaným vjemem v těle, klientka  vnímala, jak se kotník začal uvolňovat. Pokračovaly jsme pak kraniosakrálním biodynamickým ošetřením. Všechny změny se tak mohly postupně integrovat.

Když jsem se pak klientky na konci ošetření ptala, zda má ještě strach, už si to ani nedokázala představit.


Ve chvíli, kdy bude možné s kotníkem pohybovat a zatěžovat ho, budeme pomocí neuromotorického programování pracovat s motorickou úrovní tak, aby mohl nervový systém trauma zpracovat i na této úrovni a nedocházelo tak k přetrvávání ochranných vzorců pohybu, které již nejsou potřeba.