Víte, kde Vám hlava stojí?

Víte, kde Vám hlava stojí?

Přemýšleli jste někdy nad tím, čím to je, že udržíme rovnováhu na nohou, jejichž plosky mají tak malou plochu?

Považujeme za naprosto samozřejmé, že víme, kde se nachází naše hlava, ruce či nohy. Náplní našeho dne rozhodně není přemýšlení nad tím, jak to děláme, že chodíme, stojíme nebo sedíme.

V našem těle žijeme od chvíle našeho vzniku. Zní to jako samozřejmá banalita, ale skrývá se v ní podstata našeho vnímání sebe sama. Naše tělo je během života formováno mnoha faktory. Prostředí, ve kterém žijeme, všechny zážitky, které jsme prožili, vztahy, úrazy, nemoci. To vše formuje naše tělo a má také vliv na to, jak sami sebe vnímáme.

Každý máme svůj jedinečný způsob, jak zvládáme těžkosti života.

Vyvinuli jsme si svou osobní nezaměnitelnou strategii, která se mimo jiné projevuje v držení našeho těla. Aby to ale nebylo tak jednoduché, držení a fungování našeho těla ovlivňuje zpětně to, jak se k daným situacím postavíme a jak se v nich budeme cítit.

Všimněte si, že slovo postavit se k něčemu, má více významů. Můžeme na něj pohlížet jako na způsob našeho postoje fyzického, tak psychického. Tyto dva pohledy se ovšem prolínají a vyjadřují tak trefně jádro problému.

Velmi výstižně to vyjádřil jeden klient, který si po terapiích zaměřených na zlepšení vnímání těla a jeho fungování všiml, že stojí více zpříma. Uvědomil si, že dříve chodil více v záklonu, což mu umožňovalo určitý odstup, ale na druhou stranu mu to znemožňovalo být zcela přítomen v prožívané situaci. Vzpřímený postoj naopak umožnil být „v tom“ a nemít odstup, což shledal jako příjemnou zkušenost.

Nakolik jsme v kontaktu sami se sebou, ať už na úrovni psychické či fyzické, má vliv na to, jak budeme řešit různé životní situace.

Otázkou tedy je, nakolik sami sebe vnímáme a jak moc si uvědomujeme naše tělo a jeho fungování. Ne nadarmo se mluví o sebe-vědomí. Sebevědomý člověk zná své hranice, své možnosti i nedostatky. Nevrhne se do situace, která je pro něj příliš. Takový člověk například při sportu nepůjde přes své hranice a nepřivodí si tak zranění.

Jak tedy zlepšit své sebevědomí a zlepšit tak svou kvalitu života?

Dle mého názoru je podstatné si začít uvědomovat skutečnost, že přestože jsme s naším tělem sžiti, neznamená to, že si je plně uvědomujeme a máme ho pod kontrolou, ač je to mnohdy naše přání. Často slýchám věty typu: „Mé tělo mě neposlouchá.“ Jakoby tělo od nás bylo odděleno a mělo za úkol plnit naše příkazy. Tak tomu ale není. To my jsme tím tělem už od počátku. Naše tělo není nástroj k dosažení cíle. Zkuste tedy změnit pohled a učit se vašemu tělu naslouchat a všímat si, co vám chce sdělit. Ať je totiž váš názor nebo chtění jakékoliv, vaše tělo nikdy nelže.