Neuromotorické programování

Je způsob práce, který využívá principy a prvky Feldenkraisovy metody terapeutickým způsobem. Umožňuje tak práci s pohybovými vzorci. Ty se utváří celý náš život a jsou způsobem, jak se zapojují naše svaly, jak unikátně utváříme svůj pohyb, jak se vyrovnáváme s gravitací a udržujeme vzpřímený stoj. To úzce souvisí s naší psychikou, sebepojetím a historií.  Jsou naší tak samozřejmou součástí, že si nejsme vědomi toho, že některé jsou chybné a nefunkční, pokud se nezviditelní potížemi. Řada z nich vznikla jako reakce na různé situace, které již jsou minulostí.

Neuromotorické programování nepracuje na nápravě z venčí, ale proniká do samotného jádra utváření pohybu a sebevnímání.

Proč je důležité měnit nefunkční vzorce pohybu

• protože často vedou k bolestivým poruchám,

• omezují nás nejen po pohybové stránce, ale i v úrovni psychiky a schopnosti svobodného rozhodování,

• drží nás v minulosti skrze tělo i psychiku.

Co umožní tento způsob práce

• povede k vymizení či zmírnění bolestí, pocitu větší lehkosti pohybu,

• měnit nefunkční vzorce pohybu způsobem, který vás nebude stát žádné úsilí,

•  bude mít hluboký dopad na to, jak se cítíte, vnímáte a pohybujete a povede k lepšímu uvědomění těla a zvětšení spektra možností pohybu,

• nebudete muset přemýšlet nad tím, jak se pohybovat, stát, sedět  jinak a správně. Vaše tělo to bude vědět a vy to ucítíte zevnitř,

• tento způsob práce má velký vliv na psychiku a sebevnímání,

• podporuje pocit bezpečí ve vlastním těle.

Zkušenost klientky

"Od dětského věku jsem vrcholově sportovala a první problémy se zády se začaly objevovat v pubertě. V 18-ti letech jsem byla účastníkem vážné autonehody, při které došlo k poranění zad. Od té doby byly bolesti zad v různé intenzitě součástí mého každodenního života. Před cca 5-ti lety jsem začala chodit na terapie k paní Eftimové. Po první terapii, i každé další, jsem měla dojem, že mi někdo vyměnil tělo, měla jsem pocit, že jsem lehká jako pírko, každý pohyb byl bezbolestný, hladký, jako kdyby tělo samo vědělo co a jak má udělat. Při pravidelných terapiích se podařilo bolesti skoro odbourat, a když se objeví moje tělo si ve většině případů poradí samo, případně doladíme při další terapii. “

Klára

NOVINKA NA BLOGU:

Mami,já mám strach!

“Mami, já mám strach, bojím se krve!” Přiběhla za mnou moje čtyř a půl letá dcerka. Zažila ten den velmi stresující událost, kdy byla přítomna úrazu člena rodiny, který vypadal ošklivě.

“A je ten tvůj strach někde v tělíčku? Má nějakou barvu?”, zeptala jsem se.

“Má červenou barvu a jde ze srdíčka do hlavy. Sem!”  Ukázala na záhlaví.

Více...